(Panneaux routiére Michelin 1910 až 1971)
V roce 1910 byla zahájena výroba dopravních značek Michelin, značky byly obdélníkového tvaru vyrobené ze smaltovaného plechu. Na přední straně desky byly uvedeny názvy míst a měst, název a číslo silnice, název sponzora (Don de Michelin), bezpečnostní upozornění "prosím zpomal" a na druhé straně byl nápis "MERCI". Značky byly umístěny na vjezdu a výjezdu z města (vesnice). Mezi lety 1911 a 1914 bylo vyrobeno 30.000 těchto smaltovaných desek a byly zdarma umístěny do všech obcích a měst Francie.

Ihned po skončení první světové války se Andre Michelin začal zajímat o značení silnic a křižovatek,
které by mělo informovat řidiče o směru a vzdálenosti cesty a přispět tak k plynulejší dopravě a k masovému rozvoji motorismu ve Francii.
Nejprve nechal vyrobit několik prototypů dopravních značek ve tvaru krychle (borne Michelin), které rozmístil v depártmentu Puy de Dome.
Vývoj a testování probíhalo až do roku 1928, kdy rozjel na vlastní náklady sériovou výrobu betonových značek. Oficiálního schválení k používání těchto značek se dočkal až v roce 1931.
Pro výrobu signalizačních a informačních panelů zvolil desky z lávového kamene se smaltovaným povrchem
zasazené do masívních železobetonových konstrukcí.
Tyto panely byly několikanásobně výrobně náročnější než nerezové a smaltované značky
které se v té době začaly používat v jiných státech,
ale jak se ukázalo byly mnohem odolnější a také lépe udržovatelné.
Některé z těchto značek jsou i po 80ti letech téměř nepoškozené.
Všechny tyto značky mají uvedené jméno sponzora (Michelin, TCF,...)
označení departmentu - regionu a také ručně psané datování výroby.
V roce 1946 přichází státní správa s novým nařízením ke zjednodušení a sjednocení dopravního značení ve Francii. Na značkách se již nesmí objevovat jméno sponzora (MICHELIN) ani žádné jiné reklamy. U těchto značek nalezneme na zadní straně logo a datum výroby. Michelin však pokračuje ve výrobě silničního značení až do června roku 1971, kdy definitivně ukončí výrobu keramických desek a jsou postupně nahrazovány levnější variantou plechových smaltovaných nebo později i plastových dopravních značek.
Přední - informační část značek se vyráběla ze smaltovaných desek z přírodního lávového materiálu.
Tento způsob se používal a osvědčil již dávno před rozvojem silniční automobilové dopravy pro výrobu desek k popisu ulic ve městech.
Lávový kámen který výborně oddolává vlivům počasí také se již dříve používal ve stavebnictví a chemickém průmyslu.
Materiál se těžil v pohoří Massif Central, a v blocích se dopravoval do továrny Cataroux v Clermont-Ferrand kde se rozřezal
a zbrousil na 15mm desky a nařezal na požadovaný formát. Na takto přiravenou desku se nanesla vrstvička bílého
smaltu a v elektrických pecích se při teplotě 900 stupňů se nechala vypálit.
Tyto desky se po vypálení přesunuly do dílen, kde se na ně přes připravenou šablonu nanesla další vrstva modrého,
červeného nebo zeleného smaltu a znovu se nechaly vypálit.
Tyto desky se pak zasazovaly do připravených železobetonových konstrukcí
a byly rozváženy železnicí a nákladními automobily po celé Francii.


Až na některé vyjímky jsou značky Michelin velmi pečlivě datovány. Ručně psané datum den-měsíc-rok jsou většinou u spodního okraje vlevo nebo vpravo. Na některých panelech také kód kde přesně mají být umístěny. U pozdějších značek je také datování vzadu, ve formě prolisu - otisku (Michelin man) a data výroby betonového odlitku.
ODKAZY NA STRÁNKY O HISTORII A VÝROBĚ DOPRAVNÍCH ZNAČEK MICHELIN:
→ panneauxenbeton.chez-alice.fr
Stránky o historii dopravních značek Michelin ve Francii.
→ historie siničního značení ve Francii